Jediné, co je horší než nečíst knihu za poslední tři měsíce, je žádnou knihu nepřečíst a myslet si, že to nevadí.    ( Jim Rohn )
Reklamy pouze

Úvod - Vítejte v Iowě ( 2 )

15. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
A potom, když už přestanete dávat pozor na cestu, když pomalu vklouznete do pocitu sebeuspokojení, jak se lán kukuřice zhoupne dolů za každým dalším pahorkem, se silnice najednou rozšíří a objeví se u ní několik obchodů a různých podniků: Mattův nábytek, hotel U Železného oře, restaurace U Lahodného žebírka, ale také zástupci řetězců Wal-Mart, McDonald's a Motel 6. Na semaforech zahnete doprava, první odbočka za osmdesát kilometrů, ať už jste předtím jeli kterýmkoli směrem, a během minutky necháte budovy řetězců za sebou a vjedete po malebném nízkém mostě přes řeku Little Sioux River přímo do Spenceru, iowského městečka, v němž se toho od roku 1931 mnoho nezměnilo.
Centrum Spenceru je ukázkou typického amerického maloměsta, jak se maluje na pohlednicích: ulice jednopatrových a dvoupatrových budov s výkladními skříněmi pěkně v řadě, stačí jen připarkovat k chodníku, vystoupit a jít se projít. Obchody jako drogerie White Drug, pánské oděvy Eddie Quinn's Men's Clothing a nábytek Steffen Furniture tady fungují už několik desetiletí. V krámku Hen House si můžou manželky farmářů nakoupit výtvarné potřeby, sem tam sem ale zavítá i nějaká ta turistka na cestě k iowským jezerům, která se nacházejí zhruba třicet kilometrů dál na sever. Je tu i obchod specializovaný na modely letadel, krámek s pohlednicemi a podnik, kde se dají pronajmout například kyslíkové bomby a kolečková křesla. Krám s vysavači. Obchod s uměleckými předměty na Grand Avenue. I staré kino je pořád ještě v provozu, i když se tu od té doby, co se kousek jižněji od mostu otevřelo multikino se sedmi sály, promítají už jenom starší filmy.
Centrum města končí u hotelu, který stojí osm ulic od mostu. Hotel Hotel. Ano, opravdu se tak jmenuje. Koncem dvacátých let byl znám pod názvem Tagney. Tehdy to bylo nejlepší ubytování v kraji, bylo zde i autobusové a vlakové nádraží a také jediná spencerská restaurace, kde se dalo posedět. V průběhu Velké hospodářské krize se luxusní hotel proměnil v noclehárnu a legenda praví, že fungoval i jako veřejný dům. Čtyřpatrová prostá budova z červených cihel postavená tak, aby něco vydržela, byla pak nějaký čas opuštěná a až v sedmdesátých letech ji znovu rehabilitovali. Tou dobou už se však nejvýznamnější klientela přesunula po hlavní třídě Grand Avenue o pět bloků dál do Sister's Café, strohé jídelny s laminovanými stolky, překapávanou kávou a zakouřenými boxy. V Sister's Café se každé dopoledne scházejí tři skupinky lidí: staří pánové, ještě starší pánové a opravdu hodně staří pánové. Posledních šedesát let řídili dění ve Spenceru právě tihle lidé. Hned za rohem od Sister's Café, za maličkým parkovištěm jenom půl bloku od Grand Avenue, se nachází nízká betonová budova: Veřejná knihovna města Spenceru. Já, Vicki Myronová, jsem v téhle knihovně strávila celkem pětadvacet let, z toho těch posledních dvacet jsem tady pracovala jako vedoucí. Dohlížela jsem i na instalaci prvního počítače, který do knihovny dorazil, byla jsem svědkem zřízení studovny. Sledovala jsem, jak děti odrůstají a knihovnu opouštějí, jenom aby se o deset let později stejnými dveřmi vrátily a přivedly s sebou své vlastní děti. Veřejná knihovna ve Spenceru sice možná nevypadá nijak úžasně, tedy alespoň na první pohled ne, nicméně je to středobod, jakési centrum či dokonce srdce tohoto příběhu, odehrávajícího se v oblasti nazývané též "Srdce Ameriky". Všechno, co vám o Spenceru - a o okolních farmách a nedalekých jezerech, o katolickém kostele v Hartley a škole v Monetě, o továrně na krabice a nádherném starém bílém ruském kole v zábavním parku Arnold's Park - budu vyprávět, se nakonec vrací do téhle malé šedé budovy a ke kocourovi, kterému byla po více než devatenáct let útočištěm.
Nakolik může nějaké zvíře ovlivnit své okolí? Kolika životů se dokáže dotknout jedna kočka? Jak je možné, že opuštěné koťátko promění malou knihovnu v místo, kde se lidé rádi setkávají, v turistickou atrakci? Že tak výrazně ovlivní a nadchne klasické americké městečko, dokáže spojovat lidi z celého kraje a dokonce si získá slávu i ve světě? Ne, na tyhle otázky nemůžete znát odpovědi - alespoň ne do té doby, než se seznámíte s příběhem Deweyho Readmora Bookse, všeobecně milovaného kocoura, kterému se knihovna v městečku Spencer v Iowě stala na řadu let domovem.

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )
 


Komentáře

1 Katashi Katashi | Web | 16. června 2011 v 23:42 | Reagovat

Tu knihu chci :) Já si říkal, že je mi něčím povědomá :D

2 studentka studentka | Web | 17. června 2011 v 11:38 | Reagovat

[1]: Ta kniha je vážně skvělá. Bohužel ji budu muset brzy vrátit. Mám ji doma už dlouho a nestíhala jsem číst kvůli přípravě na přijímačky. Ale hodlám sem dát ještě spoustu pokračování a v nejbližší době si ji znovu půjčím.
Ty tu knížku znáš? Nebo ti jen připomněla slavného knihovníka Melvilla Deweyho? :-)

3 Katashi Katashi | Web | 17. června 2011 v 17:01 | Reagovat

[2]: Nejdřív mne zaujalo to jméno : samozřejmě kvůli Melvillovi. Našel jsem si ji na zboži a podle obálky mne trklo, že tu knížku jsem už někde viděl :D
Ale v první řadě musím číst maturitní četbu, ještě jsem nezačal číst ani jednu knížku, radši přečtu dvacet jiných, než jednu ze seznamu :D

4 studentka studentka | Web | 17. června 2011 v 17:39 | Reagovat

[3]: Tu knížku si vážně pořiď, je vážně moc pěkně napsaná a co je hlavní, pravdivá.
Já jsem maturitní četbu nijak nehrotila. Ani si nepamatuju, jestli jsem k maturitě vůbec nějakou knížku četla. A z literatury jsem měla za 2.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama