Jediné, co je horší než nečíst knihu za poslední tři měsíce, je žádnou knihu nepřečíst a myslet si, že to nevadí.    ( Jim Rohn )
Reklamy pouze

1. Kapitola - Nejchladnější ráno ( 2 )

17. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
Ve schránkách na vrácené výpůjčky knihovník nachází spoustu nejrůznějších věcí - odpadky, kameny, sněhové koule, plechovky od limonády. Knihovníci o tom ani radši moc nemluví, protože lidi pak občas napadají dost podivné věci, ale každá knihovna tyhle problémy dobře zná. A podobně na tom asi budou i videopůjčovny. Kdo umístí do zdi otvor na vhazování věcí, koleduje si o malér, zvlášť když jste na tom podobně jako knihovna ve Spenceru a vaše schránka se nachází v postranní uličce, jen pár kroků od místní střední školy. Už několkrát nás v průběhu odpoledne vylekala hlasitá rána, která se ze schránky na vrácené výpůjčky ozvala. Uvnitř jsme pak našli bouchací kuličku. '
Po víkendu navíc bývá taková schránka plná vrácených knih. Každé pondělí jsem její obsah vybrala a naložila na jeden z našich kovových knihovních vozíků. Moji služebně mladší kolegové pak vrácené knížky v průběhu dne roztřídili, zaregistrovali a vrátili zpátky do regálů. Když jsem však toho lednového rána přivezla knihovní vozík ke schránce na vrácené výpůjčky, něco nebylo v pořádku. Jean tiše stála uprostřed místnosti.
"Slyšela jsem nějaký zvuk."
"Jaký zvuk?"
"Z té schránky na vrácené výpůjčky. Podle mě je tam uvnitř nějaké zvíře."
"Cože?"
"Zvíře. Podle mě je v té schránce na vrácené výpůjčky nějaké zvíře," opakovala.
A v tu chvíli jsem to uslyšela taky - tichý šramot pod kovovým víkem schránky. Ale nezdálo se mi, že by to bylo zvíře. Znělo to spíš, jako když se stařeček pokouší odkašlat si. Nicméně jsem dost pochybovala, že by schránka ukrývala nějakého postaršího pána. Štěrbina byla široká jenom pár centimetrů, takže by se tam člověk neprotlačil. Muselo to opravdu být nějaké zvíře, o tom jsem už nepochybovala, otázkou ovšem zůstávalo, jaké. Svezla jsem se na kolena, sáhla po víku schránky a jenom jsem doufala, že to bude veverka nebo něco podobného.
Napřed jsem pocítila pouze závan ledově chladného vzduchu. Do schránky někdo zvenku nacpal knihu tak, že štěrbina zůstala otevřená. V té krabici bylo stejně chladno jako venku a možná ještě víc, protože její stěny tvořil kov. Klidně by se tam dalo uchovávat mražené maso. Ještě pořád jsem lapala po dechu, když vtom jsem ho uviděla.
Bylo to drobounké koťátko, které se krčilo v levém bližším rohu schránky. Hlavičku mělo svěšenou a nohy schované pod tělem. Snažilo se vypadat co nejmenší. Jinak byla schránka až po víko plná halabala naházených knih, které kotě částečně zakrývaly. Opatrně jsem jednu z nich zvedla, abych si to malé mohla lépe prohlédnout. Kotě zvedlo hlavu, pomalu a smutně. Potom ji znovu sklonilo a zapadlo ještě hloub do té své skuliny. Nesnažilo se působit jako drsňák. Nesnažilo se schovat. A podle mě ani nedávalo najevo, že by mělo strach. Prostě jenom doufalo, že ho někdo vysvobodí.

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama