Jediné, co je horší než nečíst knihu za poslední tři měsíce, je žádnou knihu nepřečíst a myslet si, že to nevadí.    ( Jim Rohn )
Reklamy pouze

Červen 2011

International Standard Book Number

26. června 2011 v 13:29 | studentka |  Identifikace dokumentů
zkratka - ISBN

Mezinárodní standardní číslování knih


Od roku 2007 systém používá třináctimístného čísla k jednoznačné identifikaci knih ( dříve desetimístné ), slouží především knižním obchodům, knihovnám i nakladatelům

Příklad: ISBN 978-80-00-000008

Pěti částmi čísla ISBN jsou: prefix, identifikátor skupiny, identifikátor vydavatele, identifikátor titulu, kontrolní číslice.

Základními dokumenty, kterými se řídí provoz systému ISBN v ČR jsou ČSN ISO 2108 - Informace a dokumentace - Mezinárodní standardní číslování knih a Příručka uživatele ISBN.

Výsledkem provozu je přidělení čísel ISBN jednotlivým titulům národní produkce, tvorba databáze NAK ( adresář nakladatelů ), databáze ISN ( ohlášené knihy ) a elektronický čtrnáctideník "O.K - Ohlášené knihy a hudebniny"

( předmět Identifikace dokumentů )

studentka

7. SČB

23. června 2011 v 21:49 | studentka |  Zkratky
7. SČB = Spolek českých bibliofilů

studentka

Můj bojový úkol

22. června 2011 v 23:09 | studentka |  V knihovně
V dalším vyprávění si můžete přečíst o tom, jak jsem plnila svůj bojový úkol od pana vedoucího na praxi v knihovně. Docela dost jsem se u toho nahledala, nachodila a nabloudila. Jak to všechno bylo zjistíte v následujícím článku. Rozhodně to byl hodně zajímavý den. Alespoň pro mě.

Mé zážitky z knihovnické praxe

18. srpna 2010 v 20:20 | Juliana |
Pondělí
Myslela jsem,že už to nezvládnu.Celý víkend jsem měla brigádu ve vinárně.Ta byla super,taky jsem za ni dostala dva tisíce.Jenomže jsem v pondělí musela na praxi.Po víkendu,kdy jsem vlastně měla odpočívat,jsem byla šíleně unavená z práce s nádobím.
V knihovně jsem zrovna zařazovala knížky do regálů,když mě zavolali,že mám jít na městský úřad kvůli školení o bezpečnosti práce.Že je to na úřadě u radnice.Tak jsem se vydala k radnici a hledala městský úřad.Pár lidí jsem se zeptala,kde bych ho tu našla.Nakonec jsem vlezla přímo na radnici a tam mi bylo řečeno,že toho pána,co mě má proškolit,najdu na městském úřadě na Národní třídě.Aniž bych si to uvědomila,šla jsem na úřad na Horních Valech,kde jsem nedávno vyřizovala smlouvu k praxi.A odtud mě teda poslali na tu Národní třídu.Hurá!Docela jsem se zpozdila.Bloudila jsem totiž ještě po této budově.Pan školitel seděl v suterénu a já ho za nic na světě nemohla najít.Z tohoto městského úřadu znám totiž jen pasové a místnost,kde se dělají fotky na doklady.Nakonec mi řekl jen pár vět týkajících se bezpečnosti.Protože tam mám být na praxi jen dva týdny,tak to nijak nerozmazával.Vytiskl mi čtyři stejné papíry k podpisu.Později odpoledne jsem zjistila,že ze mě udělal Julianu Horincovou.Ale to už je vyřešeno.
Netuším,proč mi kolegyně řekla,že je to u radnice.Mě to od ní připadalo dost daleko.A přeslechla jsem adresu Národní třída.To už je fuk.
Pak jsem zaskakovala v šatně.Když paní šatnářka přišla i s obědem,říkala,že tam můžu ještě zůstat,než poobědvá.Přišel za mnou vedoucí s tím,že má pro mě bojový úkol.Mám prý zanést jednomu pánovi knížku až domů do ulice U červených domků.Venku se zrovna chystalo pršet.Ale povinnost volala a aspoň jsem se mohla projít.Toho jsem o chvíli později litovala.Všude jsem se ptala na cestu,jelikož v těch místech jsem byla za život jen několikrát a trasu si vůbec nepamatuju.Navíc je tam hrozně moc ulic.Odchytla jsem si další paní a ona mi docela slušně poradila.Jenže zrovna musela být od výzkumu veřejného mínění.Krásně si pršelo.Ještě že jsem měla půjčený deštník od paní šatnářky ze šatny.Byl erární,někdo ho tam totiž zapomněl.
Krásně si pršelo a paní z výzkumu mě zpovídala o volbách a politice,což jsou témata,které mi moc neříkají.Nakecala jsem jí tam spoustu blbostí.Chtěla jsem se jí už zbavit.Ale aspoň mě dobře nasměrovala.O chvíli později jsem konečně našla potřebnou adresu a vše vyřídila.
Pak jsem se ale dlouho nemohla odtud vymotat.Nakonec jsem se zeptala a došla zpátky do centra města.Jenom úplně jinou cestou.A k tomu se šíleně rozpršelo.Měla jsem na sobě krátké zelené kalhoty něco málo pod kolena a tričko na ramínka.No a ty kalhoty byly totálně promočené.Tričko kupodivu skoro suché.Když jsem došla do knihovny,paní šatnářka na mě hleděla.Nedivím se.Šla jsem oznámit,že už jsem tu,ale že jsem zmokla.
Jedna z kolegyň se mnou zašla do kanceláře,že mi něco zkusí najít na převlečení.Půjčila mi nějakou zástěru.Paní šatnářka mi však dala k dispozici její dlouhou hnědou sukni.V té zástěře jem si připadala děsně.Vypadala jsem jako uklízečka.Nakonec zvítězila sukně.Byla mi velká.Když jsem ji na sebe hodila,měla jsem holý pupek.Byla jsem jak břišní tanečnice.Ještě že tam bylo poutko.Vzadu jsem si tu sukni trochu stáhla a suk zastrčila dovnitř.Přes to jsem dala svoje tričko a výsledek byl skvělý.I barevně se to k sobě hodilo.Mohla jsem vylézt ze záchodu pro postižené,kde jsem se převlékala,opět mezi lidi.Ostatní se divili,že je ta sukně přímo na mě,když paní šatnářka je trochu silnější.Já jim ten malý trik vysvětlila.Říkali,že mi to sluší.Vedoucí se mě jen tak mimochodem zeptal,jestli jsem moc nezmokla a jak se mi šlo.Fakt skvělý dotazy.Aspoň jsem se mohla zasmát.Vedoucí je fajn a jsem ráda,že si s ním můžu tykat.Navíc je ještě mladý.S ostatními si vykám.Tahle praxe se mi opravdu zamlouvá a mám kolem sebe úžasné lidi,na které nezapomenu.
Po praxi jsem rovnou z autobusu šla do vinárny pracovat.Byla jsem tam od 18.15 do jedné v noci.Ty prachy a výborná večeře stály za tu námahu.Domů jsem přišla po čtvrt na dvě v noci a musela jsem ještě do sprchy.Usnula jsem okolo půl třetí a za čtyři hodiny vstávala.Super.Taky mi bylo druhý den zle.Z neděle na pondělí to bylo stejné.
Nevím,kdy napíšu další část,čiže úterý.Ale bude to jistě brzy.

Tak co? Co si myslíte o mé praxi v knihovně? Já jsem si ji pořádně užila. A od té doby chodím moc ráda do naší knihovny. Pracovat a taky se pobavit a odpočinout si. Tak zase příště.

studentka


Malé oznamko pro čtenáře Deweyho

22. června 2011 v 22:49 | studentka |  Četba na pokračování
Těm, kteří čtou na blogu knížku o kocourovi Deweym, bych ráda oznámila, že tento týden se již žádné díly neobjeví. Od příštího týdne se můžete těšit na další pokračování, které však bude omezeno jen na dva dny v týdnu ve stejnou hodinu ( 13:29 ) jako obvykle. Které dny to budou, ještě upřesním.
Děkuji za pochopení.

studentka

Starověké knihovny - 3. část

22. června 2011 v 18:09 | studentka |  Dějiny knihoven a knihovnictví
Nejnověji o staroegyptských knihovnách pojednává Břetislav Vachala v článku "Knihovny ve starém Egyptě" ( Nový orient,50,č.6,s.213-215 ). Také on potvrzuje pouze nepřímé důkazy o existenci knihoven ve starém Egyptě. Vyjmenovává 3 konkrétní důkazy tzv. chrámových knihoven, z nichž lze vyvodit, že sloužily k uložení jednak knih a příruček pro běžnou chrámovou potřebu a pro každodenní rituály, jednak uchovávaly významné archívní listiny a další archívní dokumenty. Jde tedy spíše o hybridy mezi archívy a knihovnami. Soudí se, že knihovny byly také součástí tzv. "domů života", což byla zařízení, kde učenci a písaři tvořili, opisovali a také uchovávali vědecká a náboženská díla, jež byla považována za tajná. Z obou skutečností lze tedy soudit, že existovaly jak chrámové knihovny, tak i knihovny jako součásti "domů života". Je ovšem naděje, že při pokračujících archeologických vykopávkách se najdou přímější důkazy o existenci staroegyptských knihoven. O egyptských knihovnách toho mnoho nevíme, i když se dá předpokládat, že tam byly početné a bohaté knihovny - nejznámější v městě Heliopolis. Egyptské knihovny však mnoho utrpěly vpádem Peršanů a později Římanů a Řeků.

( Dějiny knihoven a knihovnictví )

studentka

2. Kapitola - Dokonalý doplněk ( 3 )

22. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
"Má rád, když ho vezmeme do náručí a pohoupeme ho," vysvětlila jsem Mary a něžně jí ho podala. "Ne, radši leží na zádech. Ano, takhle. Jako miminko."
"Půlkilové miminko."
"Podle mě ani tolik neváží."
Kotě pohnulo ocasem a uvelebilo se Mary v náručí. Nejen že instinktivně důvěřovalo zaměstnancům knihovny - jak se ukázalo, věřilo prostě všem.
"Ach Vicki," vydechla Mary. "Ten je tak úžasně roztomilý. Jak se jmenuje?"
"Zatím mu říkáme Dewey. Po Melvillovi Deweym, tom slavném knihovníkovi. Ale ještě jsme se nerozhodli, jak se bude jmenovat doopravdy."
"Nazdárek, Dewey. Jakpak se ti v knihovně líbí?" Dewey se Mary podíval do tváře a pak si opřel hlavu o její paži. Mary na mě s úsměvem pohlédla. "Klidně bych ho takhle držela celý den."
Ale celý den ho samozřejmě nedržela. Zase mi ho vrátila a já ho odnesla za roh. Tam už na nás čekali všichni mí kolegové. "Šlo to dobře," informovala jsem je. "Jednu jsme přesvědčili, zbývá ještě tak deset tisíc."
Pozvolna jsme začali Deweyho představovat pár stálým návštěvníkům knihovny, o kterých jsme věděli, že mají kočky rádi. Byl pořád ještě slabý, a tak jsme jim ho vždycky opatrně položili přímo do náruče. Hned druhý den dorazila Marcie Muckeyová. Okamžitě se do Deweyho zamilovala. I Mike Baehr a jeho žena Peg ho zbožňovali od první chvíle. "Je to báječný nápad," řekli mi a mě to moc potěšilo - obzvlášť proto, že Mike seděl v knihovní radě. Pat Jonesová a Judy Johnsonová prohlásily, že je Dewey rozkošný. Ve Spenceru byly celkem čtyři Judy Johnsonové, dvě z nich chodily pravidelně do knihovny a obě byly z Deweyho nadšené. Jak velké je vlastně město, které má deset tisíc obyvatel? Dost velké na to, aby tam byly čtyři Judy Johnsonové, tři krámy s nábytkem, dvě hlavní ulice se semafory, ale jenom jedno panské sídlo. Kterému nikdo neřekne jinak než "Panské sídlo". Typická Iowa - žádný povyk, žádné přibarvování skutečnosti, jenom jenom prostá fakta.
O týden později se Deweyho příběh objevil na titulní stránce místních novin Spencer Daily Reporter pod titulkem "Předoucí překvapení - knihovna ve Spenceru získala dokonalý doplněk!" Článek na půl stránce popisoval Deweyho zázračnou záchranu a dokreslovala ho barevná fotografie maličkého zrzavého koťátka ležícího nahoře na starodávném lístkovém katalogu a zírajícího plaše, leč sebejistě do objektivu.

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )

Vymezení předmětu bibliopedagogiky

22. června 2011 v 12:39 | studentka |  Bibliopedagogika
Bibliopedagogika

Vytváření potřebných návyků k samostatné práci s literárními a informačními prameny. Výchova k aktivnímu a vyspělému čtenářství. Výchova k četbě a výchova četbou.

Vztah k tzv. hraničním disciplínám:

Ve svém interdisciplinárním pojetí má bibliopedagogika návaznost na vybrané pedagogické a psychologické disciplíny a na sociologii.

Psychologie obecná - věda o duševním životě člověka a o jeho zákonitostech. Studium prožívání a chování. Nervová soustava a její základní činnost. Z psychických procesů znát podstatu vnímání, pozornosti, představ, fantazie, emocí, paměti, učení, myšlení a řeči, potřeb, motivů, vůle.

Psychologie vývojová - zachycuje duševní procesy a vlastnosti v jejich zrodu a vývoji. Ontogeneze - vývoj individuálního organismu ( jedince ). Věkové zvláštnosti dětí a mládeže. Gerontologie - problémy stárnutí a stáří.

Psychologie pedagogická - využívá poznatků psychologie obecné, vývojové a sociální k řešení výchovných problémů. Psychologické základy učení a vyučování. Knihovník v roli učitele.

Psychologie sociální - zkoumá účinky společenských podnětů na psychiku člověka. Sociální učení a chování. Proces socializace a kultivace jedince.

Psychologie práce - zkoumá vliv práce a povolání na psychiku člověka, vztahy na pracovišti, hodnocení pracovníků, vztahy uvnitř pracovních skupin i mezi nimi. Bezpečnost práce. Personalistika - výběr pracovníků, rozmisťování, posuzování způsobilosti pro druhy práce.

Pedagogika - výchova jako formativní proces, v němž se utváří celá osobnost. Výchova rozumová, estetická, pracovní, tělesná atd. Učení ( činnost žáka ) a vyučování ( činnost učitele ), didaktické principy. Zásady mentální hygieny. Specifické rysy pedagogiky dospělých. Metodika samostatného studia.

Sociologie - studium společenských struktur a jejich dynamika. Zásady výzkumu ve společenských vědách, metodické postupy a metody, vhodné pro výzkum čtenářů a uživatelů informací ( rozhovor - volný/řízený, pozorování, dotazník, anketa, rozbor statistiky ).

Malé sociální skupiny - skupiny do 30 až 40 členů, kteří se navzájem znají. Psychologický vztah mezi členy skupiny. Integrace individua a skupiny. Typy skupin: primární - sekundární, formální - neformální, členské - referenční ( vztažné ), vlastní - cizí.

( Lidmila Vášová - Úvod do bibliopedagogiky, Úloha informačních institucí ve vzdělávání )

studentka

Adresní rozšiřování informací

21. června 2011 v 20:29 | studentka |  Terminologie
16. Adresní rozšiřování informací ( SDI ) = informační služba založená na průběžném provádění rešerší podle rešeršních profilů jednotlivých uživatelů. Rešerše se zpracovávají v dávkovém režimu a jsou uživatelům zasílány ve sjednané periodicitě.

17. Rešeršní profil uživatele = souhrnný selekční obraz všech rešeršních požadavků daného uživatele průběžných rešerší pro adresní rozšiřování informací

18. Bibliografický prvek = nejmenší logická jednotka údajů uváděných v bibliografickém popisu, např. autor, název, místo vydání, ISBN apod.

studentka

Byla jsem tehdy strašně unavená!

21. června 2011 v 18:29 | studentka |  V knihovně
Dnešní článek z knihovny není tak úplně z knihovny, ale dozvíte se něco o mé smlouvě k praxi a i to, jak jsem byla zničená po brigádě.

Usnu a už se nevzbudím
15. srpna 2010 v 12:10 | Juliana |

Hurá!Konečně jsem se sem dostala.O třičtvrtě na jednu v noci jsem přišla z brigády.O půl páté mě vzbudila bouřka a musela jsem vypnout všechno ze zásuvky.To samé o pět hodin později.Takže výsledek.Jsem unavená.Taky jsem se nemohla dlouho dostat na net,protože se nechtěl probudit.
Vidím,že je tu mrtvo.Za celou tu dobu nemám v mailové schránce ani jednoho maila,což mě trochu mrzí,ale přežiju to.Celý zítřek se na net nedostanu,protože od rána do pěti budu v knihovně a od sedmi do noci na brigádě.Tak sem musím hodit aspoň tento článek.
V pátek jsem měla na praxi úspěch s bižuterií.Utržila jsem 450 Kč.A mamka mi polovinu z toho nechala.To znamená,že pomalu,ale jistě budu mít konečně peníze na sluchátka do mptrojky.
Chci,aby mi je koupil taťka,abych nevybrala nějaké šmejdy.
Několik dní už mám na poště knížku Sever a Jih.Ale to mi momentálně není k ničemu,protože nemám možnost se tam dostat.Mamce to dát nechtějí,jako kdyby to bylo nevím co.Jen do vlastních rukou.Ach jo.
Vůbec netuším,jak se budu tyto dva následující dny cítit.V podstatě lze říct,že budu dělat celý den.Částečně i v noci.Takže na blogu se neukážu a návštěvnost půjde dolů.Ale s tím nic neudělám.Praxi absolvovat musím a vydělávat taky musím.
Kdosi mi nedávno řekl,že jsem pracant.Já sice tvrdila,že to není pravda,ale začínám si myslet,že na tom trochu pravdy je.Odjakživa radši pomáhám jinde.Doma se mi ale nechce.Mamka by mohla vyprávět.
S tou mojí smlouvou ke knihovnické praxi je to na dobré cestě.V pátek mi volali do knihovny,že už se smlouva konečně dává dohromady a musela jsem jim dodat pár údajů o sobě.Už je to snad v pořádku.Paní doktorka mě nezklamala a vyřídila to.
Takže se mějte krásně a občas si na mě vzpomeňte a něco mi napište.Budu ráda,když budu mít později na co odpovídat.

Příště si můžete přečíst, jak jsem bloudila ulicemi města a plnila svůj bojový úkol, který mi dal pan vedoucí. Docela slušně jsem si to užila. Můžete to posoudit sami. Ale to zase jindy.

studentka

6. PIK

21. června 2011 v 17:29 | studentka |  Zkratky
6. PIK = Projekt internetizace knihoven

studentka

2. Kapitola - Dokonalý doplněk ( 2 )

21. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
Proto bylo také první setkání našeho nalezence s jedním ze členů knihovní rady, tedy s Mary, tak důležité. To, že rada souhlasila, že můžeme mít v knihovně nějaké zvíře, byla jedna věc; souhlas, že tam můžeme mít právě tohle zvíře, to bylo něco úplně jiného. Do knihovny se totiž nehodí jakákoli roztomilá číča. Když nebude kočka dostatečně přátelská, nadělá si nepřátele. Pokud bude příliš plachá nebo ustrašená, nikdo ji nebude bránit. Pokud nebude mít dost trpělivosti, může kousat. Když bude příliš divoká, nadělá nepořádek. A především musí to zvíře milovat lidi a musí se umět postarat, aby mu lidé lásku opláceli. Zkrátka a dobře to chce najít správnou kočku.
O tom našem maličkém jsem ani v nejmenším nepochybovala. Hned jak se mně to první ráno podíval tak klidně a spokojeně do očí, mi bylo jasné, že právě on je pro naši knihovnu ten pravý. Když jsem ho k sobě přitiskla, jeho srdíčko nezačalo nijak divoce bušit; v očích se mu ani na okamžik neodrážela panika. Naprosto mi důvěřoval. A naprosto důvěřoval i všem mým kolegům. V tom také tkvěla jeho jedinečnost: v jeho dokonalé a ničím nezkalené důvěře. A právě díky té důvěře jsem zase já věřila jemu.
To ovšem neznamená, že ve mně, když jsem pokynula Mary, aby přišla do prostoru vyhrazeného pro zaměstnance, nehlodala nervozita. Když jsem kotě zvedla ze země a otočila se k ní, cítila jsem, jak se v tom okamžiku plném pochybností srdce poplašeně rozbušilo mně. Když se mi totiž kocourek poprvé podíval do očí, stalo se ještě něco dalšího; vzniklo mezi námi pouto. Už to pro mě nebylo jenom nějaké obyčejné toulavé kotě. Sice jsem ho znala teprve od včerejška, ale už jsem nedokázala snést pomyšlení, že bych se s ním měla rozloučit.
"Tak tady je," vyhrkla Mary s úsměvem. Když natáhla ruku, aby Deweyho pohladila po hlavičce, trochu pevněji jsem ho k sobě přitiskla, ale on se ani nepřikrčil. Naopak, natáhl krk a začal tu cizí ruku očichávat.
"No tedy," usmála se Mary, "to je ale fešák!"
Fešák. Tohle označení jsem následujících několik dní slyšela mockrát, protože jinak se náš nalezenec ani popsat nedal. Byl to prostě krásný kocour. Rezavobílý kožíšek byl zdobený jemnými tmavšími proužky. Když kocourek vyrostl, chlupy se mu stejnoměrně prodloužily, ale dokud byl ještě kotě, měl hustou a elegantně dlouhou srst jenom kolem krku. Spousta koček má špičaté čumáčky, některým příliš vystupuje tlamička, další ji mají trošku nakřivo, ovšem obličej tohohle kotěte byl dokonale souměrný. A k tomu ty oči; obrovské zlaté oči.
Jeho krása ale nepramenila jenom ze vzhledu, byl také úžasná osobnost. Pokud jste měli jen trochu rádi kočky, prostě jste se s ním museli pomazlit. Něco v jeho obličeji, ve způsobu, jakým se na vás podíval, volalo po lásce.

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )

Starověké knihovny - 2. část

21. června 2011 v 11:09 | studentka |  Dějiny knihoven a knihovnictví
Širší používání písma bylo usnadněno objevem papyru a jeho úpravy do svitků 15 až 18 cm širokých a několik metrů dlouhých. Svinovaly se do svitků, které se uchovávaly ve válcovitých pouzdrech. Papyrusové svitky se uchovávaly v dřevěných skříňkách nebo hliněných džbánech, na nichž byly někdy napsány názvy knih, které byly v těchto nádobách uloženy. Křehkost papyru zřejmě způsobila, že se nám nedochoval důkaz o existenci knihoven, ačkoliv vzhledem ke stupni vzdělanosti egyptské společnosti jejich výskyt je možné předpokládat. Objev Rosettské desky za Napoleonova tažení do Egypta v roce 1799 a vyluštění jejího písma Francouzem Françoisem Champollionem v roce 1822 položilo základy vědy zvané egyptologie. Dosavadní egyptologická bádání přinesla sice dostatek důkazů o egyptském písmu a existenci archívů, o existenci knihoven však máme pouze nepřímé důkazy.

( Dějiny knihoven a knihovnictví )

studentka

José Saramago - SLEPOTA

20. června 2011 v 21:09 | studentka |  Co zrovna čtu?
Četl někdo z Vás knížku Slepota od portugalského spisovatele Josého Saramaga, který je jako jediný Portugalec nositelem Nobelovy za literaturu? Saramago se narodil v roce 1922 a zemřel poměrně nedávno, loni 18. června. Teď si uvědomuju, že měl před dvěma dny výročí úmrtí.
Jak jsem k té knížce přišla? Naše knihovna si vede svůj vlastní internetový Čtenářský deník. Já jsem do něho letos už taky dvakrát přispěla. A můj bývalý vedoucí praxe, který je v knihovně vedoucím oddělení služeb čtenářům, tuto knížku hodnotil. A jeho hodnocení mě zaujalo natolik, že jsem si tu knížku musela vypůjčit. Ale mezitím jsem stihla přečíst jiné. O této knížce vím od loňského října.
Velice dobře se čte. Na první pohled je na ní nezvyklé to, že autor nepoužívá v přímé řeči uvozovky. Prostě jen řeč jednotlivých aktérů odděluje čárkami. Čte se to tak trochu obtížněji, ale rozhodně tento román stojí za přečtení. José Saramago Nobelovu cenu ( 1998 ) získal právě za knihu Slepota a myslím, že zaslouženě.
A o čem to vlastně celé je?

Na semaforu v jakémsi bezejmenném městě naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát, jeho řidič totiž znenadání oslepne. Ale namísto aby upadl do temnoty, vidí najednou vše bílé, jako by byl v mlze nebo spadl do mléčného jezera. Pomocníka, který jej doveze domů, stihne stejný osud. Během jediného dne oslepne nejen manželka prvního slepého, ale i taxikář, který pár vezl k lékaři, onen lékař i jeho pacienti.
Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice. Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe, pod dohledem vojáků, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo se pokusí o útěk. V této společnosti slepých lidí je přesto ještě jeden pár vidoucích očí - doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem.
Počet slepých narůstá, jejich azyl praská ve švech, a o to víc je problémů se zásobováním, hygienou a pohřbíváním neustále přibývajících mrtvých. Společenské konvence se začínají neodvratně rozpadat...

Saramago ve svých dílech opakovaně kritizuje existující fungování světa, řízeného pravidly moderní civilizace, peněz, majetku, zkrátka "slepé" spotřeby. Román SLEPOTA je apokalyptickou vizí společnosti, kterou zachvátí epidemie slepoty. Vlastní příběh je v zásadě dechberoucím a velmi naturalisticky líčeným thrillerem, jehož prostřednictvím autor vyslovuje závažné otázky, ale odpovědi nechává na čtenáři...

Tuto knihu určitě doporučuji. Mě osobně velice zaujala.

studentka

OPAC

20. června 2011 v 18:39 | studentka |  Terminologie
13. OPAC ( Online Public Access Catalogue ) je veřejně přístupný elektronický katalog knihoven.

14. Národní souborný katalog = souborný katalog obsahující záznamy dokumentů knihoven jednoho státu

15. On-line katalog = elektronický katalog přístupný prostřednictvím počítačové sítě, např. internetu

studentka

Návštěvnost - 13. - 19.6. 2011

20. června 2011 v 17:39 | studentka |  Návštěvnost blogu
Návštěvnost za minulý týden (13.6. 2011 - 19.6. 2011) je:
Pondělí: 12
Úterý: 9
Středa: 13
Čtvrtek: 12
Pátek: 16
Sobota: 11
Neděle: 12

Celkem: 85

Jste skvělí. Moc Vám děkuji za pěknou návštěvnost. Blog byl založen teprve 11. června a už má přes sto návštěv.
Jsem Vám moc vděčná. Můžete se těšit na spoustu dalších odborných knihovnických i literárních článků, dále pak na mé vyprávění z knihovny a v neposlední řadě na další pokračování kocoura Deweyho.

studentka

2. Kapitola - Dokonalý doplněk ( 1 )

20. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
Na tom kotěti bylo nejúžasnější, jak bylo hned ten první den šťastné a spokojené. Ocitlo se v úplně novém prostředí, točila se kolem něj spousta nadšených cizích lidí, kteří netoužili po ničem jiném než ho různě mačkat, mazlit se s ním a něžně se nad ním rozplývat, ale ono zůstalo po celou tu dobu dokonale klidné. Mohli jsme si ho podávat z ruky do ruky, jak dlouho jsme chtěli, mohli jsme ho držet v jakékoli poloze, vůbec nebylo podrážděné ani nervózní. Nepokusilo se nikoho kousnout ani nikam neutíkalo. Když jsme ho vzali do náručí, celé se tetelilo blahem a upřeně se nám dívalo do očí.
A byl to od toho malého tvorečka docela výkon, protože jsme ho nepustili z rukou ani na vteřinu. Když už ho někdo musel odložit - například proto, že bylo přece jenom potřeba trochu pracovat - vždycky už čekalo minimálně pět dalších párů rukou, aby ho mohly popadnout, podržet a láskyplně pohladit. Když jsme pak večer zavírali a já ho postavila na zem, raději jsem ho ještě pět minut pozorovala, abych se přesvědčila, jestli je vůbec schopný dobelhat se bez pomoci k misce se žrádlem a na záchod. Podle mě se ty jeho chudinky omrzlé tlapičky za celý den ani nedotkly země.
Druhý den ráno přinesla Doris Armstrongová do knihovny teplou růžovou deku. Doris byla taková babička nás všech, naše starostlivá kvočna. Všichni jsme sledovali, jak se sehnula a poškrábala kotě pod bradou, potom deku složila a vystlala jí jednu lepenkovou krabici. Kotě opatrně vlezlo do krabice a schovalo si tlapky pod zbytek těla, aby si je zahřálo. Oči se mu samým blahem spokojeně zavřely, ale odpočinek si nevychutnalo dlouho, protože za okamžik už ho zase někdo popadl do náručí. Těch pár vteřin stačilo. Zaměstnanci knihovny měli mezi sebou už několik let nějaké ty neshody. Teď jsme se najednou všichni snažili co nejvíc přizpůsobit, fungovali jsme jako jedna velká rodina a kotě bylo očividně celé šťastné, že může knihovnu považovat za svůj domov.
Teprve tohle druhé ráno jsme našeho malého nalezence ukázali i někomu, kdo nebyl zaměstnancem knihovny. Tou osobou byla Mary Houstonová, místní historička a také členka knihovní rady. Zaměstnanci knihovny sice kotě okamžitě přijali za své, nicméně rozhodnutí, jestli si ho budeme moci nechat, nezáviselo jen na nás. Hned ten první den jsem zavolala starostovi Squeegemu Chapmanovi, kterému mělo za měsíc končit funkční období. Moje neblahá předtucha se potvrdila - bylo mu to srdečně jedno. Squeege Chapman nebyl žádný velký čtenář; dokonce si ani nejsem jistá, jestli vůbec věděl, že ve Spenceru nějakou knihovnu máme. Můj další telefonát směřoval k právníkovi městské rady. Ten mi sdělil, že neví o žádných směrnicích, jež by zakazovaly pobyt zvířat v knihovně, a dodal, že nemá čas, aby něco takového hledal. To mi stačilo. Poslední slovo však měla mít knihovní rada, orgán, jmenovaný starostou a složený z místních občanů, který měl dohlížet na chod knihovny. Knihovní rada neměla proti kočce v knihovně námitky, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by její členy ten nápad nějak nadchl. Jejich reakce se nesla spíš v duchu "no dobře, můžeme to zkusit", než "no paráda, super, máte naši plnou podporu!"

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )

Angličtina (ne) jen pro knihovníky

20. června 2011 v 11:29 | studentka |  Knihovnická angličtina
SLOVÍČKA: ( dnes už bez výslovnosti )

acqusition - akvizice
call number - signatura
catalogue record - katalogizační záznam
chapter - kapitola
circulation desk - výpůjční pult

VĚTY:

1. An annual fee in our library is 200 CZK.
Roční poplatek v naší knihovně je 200 Kč.

2. It's all for now.
To je pro tuto chvíli vše.

3. What's your name?
Jaké je Vaše jméno?

4. What's your address?
Jaká je Vaše adresa?

5. What's your phone number?
Jaké je Vaše telefonní číslo?

studentka

Jaké to bylo na dětském?

19. června 2011 v 20:19 | studentka |  V knihovně
Přináším Vám další článek z knihovny. Tehdy jsem byla na dětském oddělení. Bylo to super!
Taky se zmiňuju o mé brigádě ve vinárně.

Na dětském je rušno

12. srpna 2010 v 22:16 | Juliana |

S bižuterií jsem byla jakžtakž na praxi úspěšná.Vzala jsem tam 17 kousků.Něco mamčiny výroby a něco objednávaného.Kolegyně byly zvědavé a nadšené.Líbilo se jim to.Jenže...jedna chtěla k náhrdelníku a náušnicím i náramek,který nebyl,a druhá chtěla zase jen ten náhrdelník.Nakonec mamka ještě něco doobjednala a zítra se to bude řešit.
Největší radost mi však udělala paní šatnářka,za kterou jsem dnes opět zaskakovala.Vybrala si krásný náhrdelník mamčiny výroby.Zítra mi ho zaplatí.Opravdu se jí líbí.Udělala mi dokonce čaj.Dost jsme si dnes popovídaly.
Aby nastala nějaká změna v mé praxi,byla jsem vyslána na zkušenou na dětské oddělení.A tam jsem se ocitla společně s knihovnicí v hloučku tří dobrovolníků,co chodí ještě na základku.Byli podle toho taky dost divocí a hluční.Dostali za úkol mě provést po oddělení.Byli šikovní.Už spoustu věcí tam ovládali.A radili mi.A knihovnice byla taky v pohodě.Dnes jsem si taky zkusila,jak se rezervuje knížka.Postupně si to začínám pamatovat.Ale je toho dost a trochu mě to mate.Ale věřím,že to půjde.
Taky jsem si s těmi malými dobrovolníky zahrála na počítači hru Kdo chce bít milionáře.Bylo to zajímavé a trochu drastické,ale pobavili jsme se.
Vedoucí praxe přinesl časopisy o kočkách,které nechtěl poskytnout na půjčování v knihovně,a říkal,že si to můžeme rozebrat.Já mám kočky moc ráda a tak jsem to využila.Vybrala jsem si asi 14 čísel,kde byly na obálkách ty nejroztomilejší kočky.
Zítra je konečně poslední den.Chvíli si odpočinu od knihovny a zase si budu trochu vydělávat ve vinárně.Jen nevím,kdy budu spát.Ale snad to zvládnu.Budou u nás hody a vinárna bude plná.Tedy aspoň doufám,ať mám pořádné prachy.
Mějte se fajn.

Příští článek nebude tak úplně z knihovny, ale je tam aspoň zmínka o mé smlouvě k praxi. Tak si počtete.

studentka


1. Kapitola - Nejchladnější ráno ( 4 )

19. června 2011 v 13:29 | studentka |  Četba na pokračování
Osušily jsme ho fénem, který se v knihovně normálně používal ve výtvarných kroužcích na sušení lepidla. Během třiceti vteřin jsem v náručí držela nádherného zrzavého kocourka s dlouhými chlupy. Byl předtím tak špinavý, že jsem se domnívala, že je šedý.
Tou dobou do knihovny dorazily také Doris a Kim, takže v místnosti pro zaměstnance jsme už byly čtyři - a všechny jsme se rozplývaly nad kotětem. Dotýkalo se ho osm rukou, snad všechny najednou. Tiše jsem tam stála, držela kotě v náručí jako miminko a pohupovala jsem se z nohy na nohu. Ostatní mezitím mluvily jedna přes druhou.
"Jak se sem dostalo?"
"Bylo ve schránce."
"Ne!"
"Je to kluk nebo holka?"
Vzhlédla jsem. Všechny na mě visely očima. "Kluk," sdělila jsem jim.
"Je překrásný."
"Jak je starý?"
"Jak se do té schránky dostal?"
Ale já je neposlouchala. Měla jsem oči jenom pro kotě.
"Přitom je tam tak odporná zima!"
"Šílená zima."
"Nejstudenější ráno v roce."
Chvilku bylo ticho, pak se ozvalo: "Někdo ho do té schránky musel strčit."
"To je strašné!"
"Možná se ho tak snažili zachránit. Před tím mrazem."
"Já ti nevím... je tak bezbranný!"
"Je hrozně maličký."
"Je opravdu nádherný. Tohle mi vážně trhá srdce."
Položila jsem kotě na stůl. Sotva se, chudák, udrželo na nohou. Polštářky na všech čtyřech pacičkách mělo omrzlé a v následujících několika týdnech omrzliny zbělely a sloupaly se. Ale i přesto to maličké dokázalo udělat něco neuvěřitelného. Vratce se na stole postavilo a všem se nám po řadě podívalo do tváře. Potom se začalo belhat dopředu. Každá z nás natáhla ruku, aby si ho pohladila, a kocourek se o tu ruku hlavičkou vždycky opřel a zapředl. Jako by byly všechny ty hrůzy, jimiž ve svém mladém životě musel projít, zapomenuty. Jako by do zapomnění upadl i ten krutý člověk, který ho strčil do schránky na vrácené knihy. Jako by od téhle chvíle chtěl tenhle mrňous osobně poděkovat všem lidem, s nimiž se kdy setkal, za to, že mu zachránili život.
Od okamžiku, kdy jsem kotě vytáhla ze schránky, už uplynulo dvacet minut, takže jsem měla spoustu času si pár věcí promyslet - věděla jsem, že kdysi bylo vcelku běžné, že knihovny měly svou kočku, a vzala jsem v úvahu svou dlouhodobý plán udělat z knihovny přívětivější a zajímavější místo. Přemýšlela jsem o důvěřivém výrazu toho kotěte, když se mi choulilo na hrudi a dívalo se mi do očí, i o tom, že bude potřeba nějak vyřešit logistiku mističek, žrádla a kočičího záchoda. Proto, když se na mě posléze kdosi obrátil s otázkou:"Co s ním uděláme?" , byla jsem už naprosto připravená.
"No," pravila jsem zamyšleně, jako by mě to právě napadlo, "možná bychom si ho mohli nechat."

pokračování příště

( autor Vicki Myron a Bret Witter - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět )

Regionální autor

19. června 2011 v 12:59 | studentka |  Terminologie
9. Regionální autor = za regionální autory bývají zpravidla považováni jednak rodáci, i když působili mimo vytyčený region, jednak autoři v regionu literárně působící, ale původem odjinud a autoři, kteří sice pocházeli odjinud, ale region tematizovali ve své tvorbě.

10. Regionální informace = informace vztahující se k určitému regionu
Termín obvykle označuje informace všeobecného charakteru poskytované v rámci veřejných informačních služeb ( regionální bibliografie, historie, kultura, turistika, ubytování, akce a události, osobnosti, firmy a úřady apod. ), může zahrnovat i regionálně orientované informace veřejné správy ( registry, statistika, rozvojové programy apod.).

11. Regionální literatura = zahrnuje literární díla, v nichž se výrazným způsobem odráží autorův vztah k určitému kraji, k jeho zvláštnostem společenským, kulturním i jazykovým, k jeho etnické i přírodní osobitosti - tedy zahrnuje literaturu o regionu - knihy, sborníky, časopisy, články... a literaturu regionálních autorů

12. Regionální osobnosti zahrnují vedle spisovatelů, novinářů, výtvarníků, hudebníků, sportovců nebo politiků, veškeré významné osobnosti, které jsou s regionem nějakým způsobem spjaty.

studentka